Strach z vlastních myšlenek? Překonán

8. září 2016 v 11:36 | RS |  Osobní rozvoj
Strach z vlastních myšlenek. Téma mě tak důvěrně známé, až to děsí...

Není to tak dávno, co mě často ochromoval strach z vlastních myšlenek. Stavěl mi obrovské životní bariéry a nepřekonatelné hradby. Strach se stal mým pánem, špatným pánem.

A co obsahovaly mé myšlenky, kterých jsem se tak moc bála? Obsahovaly mou minulost, přítomnost i budoucnost. Obklopovali a pohlcovaly můj život do temné nicoty. A proč vlastně? Co je na mé minulosti tak děsivého? Někomu to přijde málo, někomu až moc.

Jsem nechtěné dítě, co se narodilo své matce v osmnácti letech. Celý život mi bylo vyčítaná skutečnost, že jsem se vůbec narodila a své matce tím zkazila život. Stejně jsem toužila po matčině lásce a uznání. Uznání se mi nikdy nedostalo. Vždy se našel důvod, proč mě ponižovat a shazovat, vždy mi bylo vyčítáno, že někdo je v jedné věci lepší než já (i když v 1000ci dalších oblastí byl horší), nikdy jsem nedělala dost, i když jsem dělala 10x víc, než vrstevníci. V dětství jsem byla i pohlavně zneužívaná. A tak ze mě vyrost dospělý člověk, který toužil po lásce a uznání, který se všeho bál a neměl žádné sebevědomí. A tak jsem se ocitla ve vztahu, kde si mě partner nevážil, považoval mě za služku k uspokojení svých potřeb. Holdoval alkoholu a hracím automatům, podváděle mě, zadlužil mě, zcela mě dočasně psychicky i fyzicky odepsal prostřednictvím domácího násilí. Mé vlastní myšlenky mi říkali jediné, takhle žít nechceš, udělej s tím něco, hned mi vnucovali myšlenku na smrt. To bylo před dvěma roky.

Zbavit se myšlenek, co mi naháněli strach nebylo lehké, byla to přímo dřina. Nejhorší myšlenkou nahánějící mi strach, byla zklamanost ze všech lidí a nedůvěra v ně. Pořád ještě je velice těžké komukoli důvěřovat. Důvěra je u mne velmi křehkým zbožím, které se snadno rozbije.

Přišla jsem na to,že ta dřina se vyplatila, i když se mi občas ještě děsivé myšlenky vrací, mohu v klidu říci, že je umím překonat. Nejsem už obětí, zvala jsem zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou.

A pravděpodobně to způsobilo, že někteří lidé v mém životě, od kterých se všeobecně tak nějak očekává podpora, uvěřili nepravdivým pomluvám o mé osobě a pokoušejí se mi házet klacky pod nohy a ponižovat mě. A víte co? Ať si každý dělá co chce, mě nepřísluší kohokoli soudit, to jednou udělá ... (doplň si sám - život, osud, nějaká osoba, vlastní svědomí, Bůh, karma...)

A proto všem takovým osobám odpouštím a modlím se za ně, aby přestali být slepými ovcemi a dokázali věřit v sebe. Protože pouze ten, kdo nemá dostatek sebedůvěry, věří pomluvám a na jejich základě ponižuje a shazuje ostatní.

ODPOUŠTÍM VÁM a miluji vás, snad jednou vaše mysl procitne a vybudujete si dostatek sebevědomí, aby jste neměli potřebu ponižovat ostatní

Nejsem dokonalá ani neomylná, i já jsem pouze člověk, stejně jako vy, jen už se nebojím vlastních myšlenek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 8. září 2016 v 11:57 | Reagovat

bezva blog :-)

2 srozumemvkonci.blog.cz srozumemvkonci.blog.cz | 8. září 2016 v 12:35 | Reagovat

Děkuji

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. září 2016 v 17:49 | Reagovat

Takto může psát člověk, který si to opravdu prožil. A přece našel cestu, která ho vyvedla z močálu zneuznávání a ponižování. Trochu to znám a proto za článek dávám 5*! Hned, bez rozmýšlení :-)

4 srozumemvkonci.blog.cz srozumemvkonci.blog.cz | 10. září 2016 v 20:37 | Reagovat

Díky

5 Vencca Vencca | Web | 7. dubna 2017 v 17:19 | Reagovat

Mám jeden věcný dotaz. Myslíš, že se s depresemi potýkáš právě díky spackanýmu dětství a děsivým zážitkům v dospělosti? Mám v blízkosti osobu, s krásným dětstvím i relativně spokojeným životem s depresemi. Údajně díky chybějícímu serotoninu. Je to stejné? Pokud je to u tebe ten první případ, pak by měl pomoci dobrý psycholog spíš než medikace ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama