Srdce z kovu?

25. listopadu 2016 v 13:13 | RS |  Osobní rozvoj
Už jste někdy v životě potkali člověka, o kterém jste si řekli: ten má srdce ze železa.? Určitě ano, každý takové lidi potkává, častěji, než si dokáže připustit. I já jsem takové lidi potkala.
Ale co nám dává právo je odsoudit? Co nám dává právo dát jim nějakou nálepku? Ten je dobrý, ten špatný, ten takový a ten makový…Jsme snad s tím člověkem po celý jeho život, každou vteřinou? Jdeme snad jeho životem za něho v jeho botách, abychom ho mohli soudit?
Víme snad, kdo mu jak ublížil? Víme, jak se dotyčný cítil?
Jediný člověk, se kterým jsme každou vteřinu jeho života, se na nás dívá každé ráno do zrcadla. A i tak, kdo nám dává právo soudit sebe? A z čeho vychází naše soudy? Z nějakých nalinkovaných pravidel, které nám určilo okolí, nebo které jsme si určili sami? A jak můžeme vědět, že ty pravidla a linky jsou správné? Máme právo soudit sami sebe? Máme právo soudit kohokoli jiného?
Známe opravdu dobře alespoň sami sebe? A jsme to my, nebo postavička, která se nechala nějak utvořit okolím? Jak máme najít své vlastní a skutečné já? Proč ubližujeme sami sobě, proč se nemáme rádi takoví, jací jsme?
Myslím, že je nutné podívat se do svého nitra. Najít své skutečné já. Nesoudit se za cokoli, co cítíme. Přijímat se takoví, jací jsme. Je špatné nenávidět někoho, kdo nám ublížil, nebo cítit touhu se mu pomstít? Je potřeba se učit přijímat všechny své stránky, umět si přiznat i své temné stránky a odpustit si. Protože dokud neodpustíme sami sobě, nedokážeme odpustit ani ostatním.
Jak můžeme milovat ostatní, když neumíme milovat sami sebe? Když nesneseme být sami se svými myšlenkami, bez jakéhokoli rozptylování zvenčí.
Podle čeho se posuzuje bohatství? A co když je ten poslední bezdomovec pod mostem, který je šťastný, protože na nebi vyšli hvězdy, bohatší než nějaký milionář ve svém honosném sídle, který jen přemýšlí o tom, kdo ho chce okrást a jak mít ještě víc peněz?
Už v neděli bude první adventní neděle, ale jaký největší a nejvzácnější dar si můžeme dát? A kdo nám ho může dát? Největší dar, který můžeme dát sobě a zároveň ostatním, je odpustit sami sobě a mít rádi sebe se vším, co k nám patří.
Jsem na cestě ke svému největšímu daru a přeji všem, aby i oni našli svou cestu ke svému daru. Protože cesta je cíl.
Hodně lidí, tenhle článek nejspíš nepochopí a řekne si: co to je za blábol?, ale to nevadí, i to je v pořádku. Asi ještě nejsou připraveni tento článek pochopit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aa aa | 8. prosince 2016 v 15:21 | Reagovat

rr

2 Radim Radim | 4. ledna 2017 v 20:49 | Reagovat

aktuální nabídku volných pracovních míst a brigád najdete na www.personalistka.cz

3 WaclawB WaclawB | E-mail | 18. ledna 2017 v 8:47 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na srozumemvkonci.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

4 Personalistka Personalistka | 16. února 2017 v 7:40 | Reagovat

www.Personalistka.cz umožňuje vložení inzerce práce zdarma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama