Duben 2017

Padám....

6. dubna 2017 v 12:56 | RS
Tak jo, nejsem hvězda, ale padám. Níže a níže... A mám pocit, že zavřené oči má celý svět.

Kdo se bojíte o svou náladu, raději dál nečtěte.

Skoro 20 let, více než půl mého života, je můj svět černý. Černý od deprese, v jejímž zajetí přežívám. Jo, není to život, je to pouhé přežívání. Zkoušela jsem to zvládnout sama, zkoušela jsem si říci o pomoc ,,odborníkům,, , zkoušela jsem bojovat mnoha různými způsoby, no pochopila jsem, že nemá smysl se tomu bránit. Doktoři mi rádoby pomohli chvíli přežívat, v šedé bublině, viz jeden z předchozích článků. Ne žít, ale přežívat, místo černé, šedá. Z bláta do louže. Bublinu jsem praskla, ok, jsem zpět v černé. Změna myšlení, super, jen váš mozek si i to zvládne předělat a budete brzy zpět.

A pro všechny, kdo nemáte ani představu, jaké to je žít s depresemi, neříkejte o lidech, co to ví, že se mají vzpamatovat, něco se sebou dělat, změnit se, bojovat a podobné kecy. Rodiče, neříkejte svým dětem v depresi, asi jsem tě špatně vychoval/a. Pro pochopení, deprese je nemoc vůle, naprostá ztráta naděje. A ty řeči, je to jako říci umírajícímu na rakovinu, na tady to tě zachrání a nemoc vyléčí. A při těch slovech mu podat bonbón. On se pokusí, bonbón vycucá a v zápětí umírá. Je to jako když někomu vypíchnete obě oči a pak ho nutíte přečíst vám noviny a řvete na něj, čti, čti, čti!!! On ale nemůže. A vy znovu: ,,přestaň se litovat a čti!" Toho bez očí pouze skopnete ještě hlouběji do bláta, ale vidět už nebude.
Tak kde má padající hvězda hledat záchrannou síť, co by alespoň zpomalila její pád? Všechny sítě, které viděla, měli příliš velká oka a hvězda jimi propadla. A padá dál...

Vše, co se nabízí je pouhá iluze naděje, ale není to naděje. Iluze se rozplyne jako ranní mlha v kraji a nezbývá nic, něž hledat další iluzi, další mlhu.